Izrael byl za svou agresi a okupaci palestinských území po desetiletí beztrestný ze strany národů, které jej po první a druhé světové válce pomáhaly vytvořit a podporovat; USA, Británie a jejich spojenců, kteří mu poskytli beztrestnost, aby si počínal, jak chce, protože Izrael slouží jejich cílům na Blízkém východě a jedná jako místní zástupce národa, který se snaží být světovým hegemonem, Spojených států.

Mezitím Mezinárodní trestní soud neříká nic o zločinech páchaných Izraelci na Palestincích v okupovaných zemích a Gaze, přestože má od roku 2019 otevřený spis týkající se Palestiny a Izraele. Jeho nečinnost je v příkrém rozporu s rychlým vydáním zatykače na prezidenta Putina před několika měsíci na základě žádného skutečného vyšetřování.

Přesto v případě Palestiny prokurátorka ICC uvádí, že její úřad sice zjistil, že se Izrael dopustil válečných zločinů, ale vyšetřování obvinění podle ní trvá dlouho, hodně dlouho, což znamená, že žádné obvinění proti Benjaminu Netanjahuovi od ní v dohledné době nepřijde, a pravděpodobně vůbec ne. Zdá se zvláštní, že prokurátorka nepovažovala za nutné věnovat čas vyšetřování bizarních obvinění, která přicházejí z Kyjeva a jsou vznášena proti Rusku, ale není to tak zvláštní, když si uvědomíme, kdo ovládá Mezinárodní trestní soud, tedy USA a Evropská unie.

Dvojí standardy, pokrytectví, které Západ předvádí, se staly tak jasně definovanými, že právě minulý týden 842 zaměstnanců EU napsalo otevřený dopis Ursule von Der Leydenové, v němž napadlo její podporu izraelských akcí v Gaze za to, že zcela podkopává důvěryhodnost EU ve světě, neboť tvrdí, že v rozporu s důkazy, že Rusko páchá na Ukrajině válečné zločiny a že Rusko musí zastavit své vojenské operace, zatímco nadšeně podporuje izraelské útoky na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu v Gaze a otevřeně deklarovaný cíl Izraelců etnicky vyčistit Gazu a vyhladit obyvatelstvo, pokud to nedokážou, tedy vlastně spáchat genocidu.

O dopise informoval deník Irish Times 20. října.

Zaměstnanci institucí EU napsali dopis předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, v němž vyjádřili rozhořčení nad jejím postojem ke konfliktu mezi Izraelem a Hamásem a pod nímž se shromáždilo 842 podpisů.

„V dopise, s nímž se seznámil deník The Irish Times, se komisi vytýká, že dává „volnou ruku urychlení a legitimizaci válečného zločinu v pásmu Gazy“.

Začíná odsouzením útoku Hamásu na Izrael a poté pokračuje: „Stejně tak důrazně odsuzujeme nepřiměřenou reakci izraelské vlády proti 2,3 milionu palestinských civilistů uvězněných v pásmu Gazy“.

„Stěží rozpoznáváme hodnoty EU ve zdánlivé lhostejnosti, kterou naše instituce v posledních dnech projevily vůči pokračujícímu masakru civilistů v pásmu Gazy,“ pokračuje zpráva.

„Dopis varuje, že EU „ztrácí veškerou důvěryhodnost a pozici spravedlivého, nestranného a humanistického zprostředkovatele“ a poškozuje své mezinárodní vztahy, jakož i ohrožuje bezpečnost zaměstnanců EU.“

Stejně pokrytečtí jsou ovšem i samotní pisatelé dopisu, neboť EU, pro kterou pracují, se podílela na zločinech kyjevského režimu a NATO páchaných na civilním obyvatelstvu Donbasu a jejich teroristických útocích proti Rusům. Nyní se ocitají před dilematem, které si sami způsobili. Dávají najevo své obavy, že svět si nyní uvědomuje, že Západ ztratil morální argument, který používal k ospravedlnění a vedení svých válek, a zejména války na Ukrajině proti Rusku.

Veto Spojených států a jejich spojenců několika rezolucí navržených Brazílií, Ruskem a dalšími zeměmi, které vyzývají k zastavení izraelských útoků na civilní obyvatelstvo Gazy a umožňují přísun potravin, vody, léků a dalších zásob do Gazy, opět ukazuje, že Rada bezpečnosti není schopna fungovat tak, aby zachovala mír a bezpečnost v regionu, jak to vyžaduje kapitola VII Charty OSN. Současná struktura OSN umožňuje velmocím jednat ve vlastním zájmu a v tomto případě umožňuje USA poskytovat vojenskou a finanční podporu izraelským akcím.

Izrael ve své válce odhodil veškerou zákonnost a s otevřeným pohrdáním zachází s válečnými zákony a zákony týkajícími se zločinů proti lidskosti. Samotné mezinárodní právo bylo Západem skartováno a naléhání Číny, Ruska, Íránu a zbytku světa mimo kontrolu Západu, aby byla dodržována Charta OSN, podporovány její zásady a aby se podle nich jednalo, je ignorováno.

Došlo to tak daleko, že USA a jejich spojenci nyní tvrdí, že jsou v každém ohledu nad zákonem, a místo toho přijali určitá nevyslovená pravidla, která musí všechny národy dodržovat, jinak... Imperialismus odhodil plášť morálky a „humanitárních hodnot“, který nosil, aby lidi oklamal a přiměl je k podpoře svých agresí a koloniálních snah, a nyní kráčí světem otevřeně v brnění války a dobývání.

Otevřeně se chová, jako by NATO stálo nad OSN a jako by jeho „pravidla“, tedy vláda americké moci, byla zákonem. Důsledky tohoto typu myšlení jsou rozmanité; znamená imperialismus a kolonialismus, rasismus a brutalitu. Znamená to, že se Američané považují za nadřazené bytosti, za bytosti stojící nad ostatními národy, nebo jak nedávno prohlásil pan Medveděv, považují se za boží místokrále na Zemi, za ubermensch, jak toto slovo používali nacisté, za nadlidi, kterých se zbytek světa musí bát a poslouchat je. Organizace spojených národů je podle nich nyní stejně bezvýznamná, jako se ve 30. letech 20. století stala Společnost národů, která vedla ke světové válce.

Jen před několika dny, 28. října, vyzvala ministryně obrany České republiky Jana Černochová, aby její země opustila OSN poté, co Valné shromáždění podpořilo rezoluci vyzývající k příměří v Gaze. Prohlásila: „V této věci se jedná o velmi závažný krok“.

„Proti bezprecedentnímu teroristickému útoku spáchanému teroristy z Hamásu se postavilo pouze 14 zemí, včetně naší. Podle mého názoru – Česká republika nemá co očekávat od organizace, která podporuje teroristy a nerespektuje základní právo na sebeobranu. Vystupme z ní.“

Těch 14 zemí, o kterých mluví, jsou USA, Rakousko, Chorvatsko, Česká republika, Fidži, Guatemala, Maďarsko, Izrael, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Papua Nová Guinea, Paraguay a Tonga, které hlasovaly proti rezoluci. Dalších 121 zemí výzvu k příměří podpořilo, 44 zemí se zdrželo hlasování.

NATO bylo rozděleno. Francie, Španělsko, Turecko, Belgie, Norsko, Portugalsko, Slovinsko rezoluci podpořily, zatímco Británie, Itálie, Dánsko, Finsko, Řecko, Nizozemsko, Kanada, Belgie, Německo, Rumunsko, Polsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Island se zdržely hlasování, což znamená, že nebyly proti, ale ani ji nepodpořily, tedy nepodpořily mezinárodní právo týkající se zacházení s civilisty s ohledem na válečné zákony, nepodpořily pomoc strašlivé situaci Palestinců v Gaze.

To, že Francie rezoluci podpořila, odráží touhu Francie mít opět vliv na Blízkém východě, ačkoli všechny tyto země mají své konkrétní důvody, proč rezoluci podpořit či nikoli, ale faktem je, že svět je rozdělen v otázce, o níž by si člověk myslel, že spojí svět na podporu lidí, kteří čelí tisícilibrovým bombám, raketám, dělostřeleckým granátům a hladu.

Převládá mocenská politika. Ne mezinárodní právo. Lze tvrdit, že hrůzný projev mocenské politiky, jehož jsme svědky, činí zastaralým vše, čeho bylo v oblasti mezinárodního práva ve 20. století dosaženo. Jak bylo uvedeno výše, mocenská politika se často maskuje tvrzením o vyšší morálce nebo o „humanitárních zájmech“, a právě to nyní tvrdí Američané a jejich spojenci, když podporují izraelské obléhání Gazy – starost pouze o Izraelce.

Dovolují, a dovolují, protože by mohli Izrael zastavit, kdyby chtěli, aby Gazu čekala stejná zkáza, jakou Američané seslali na Rakku v Sýrii, město, které zcela zničili, na Syrtu v Libyi, totéž v Mosulu, Fallúdži, Doněcku, Aleppu a mohli bychom pokračovat. Národ, který svrhl atomové bomby na japonská města, nemá a nikdy neměl slitování ani starost o civilisty, ledaže by toho pak mohl využít ve svůj prospěch. Podporují Izraelce v jejich zločinech, a můžeme očekávat, že se Izraelci budou chovat k civilistům v Gaze slušně, když si vzpomeneme na jejich historii v Palestině a Libanonu, když si vzpomeneme na Deir Yassin a Šatílu?

O tom, že se vláda mezinárodního práva zhroutila do marastu imperialistické, koloniální agrese, která probíhá po celém světě, svědčí i provokativní akce Spojených států v Jihočínském moři, které riskují válku s Čínou, vyslání skupin letadlových lodí do oblasti Blízkého východu, aby ohrožovaly Írán, útoky Izraele na Sýrii, útoky Američanů proti odbojovým skupinám, které se staví proti americké invazi do Sýrie s cílem ukrást tamní ropu, obnovení obléhání Kuby, americká podpora fašistického kandidáta v Argentině, rozdmýchávání problémů v Srbsku a neustálá agrese proti Rusku, jako by se záměrně snažily vyprovokovat velkou válku, jako by chtěly válčit s celým světem. Lze se divit, že Rusko nedávno provedlo válečné jaderné cvičení, že Írán provedl vojenské cvičení, Čína, Severní Korea?

Existuje budoucnost, v níž bude panovat mezinárodní právo, kde se k sobě národy budou chovat s respektem a tolerancí, kde mluvení nahradí střelba, kde se meče promění v radlice? Nevím. Lidské dějiny jsou dějinami pokroku a ústupu, pokroku a následné reakce, ušlechtilých myšlenek a zkaženosti. Výzvy k dialogu s Američany ze strany Ruska, Číny a dalších zemí se setkávají s chřestěním amerických šavlí, hrozbami a diktáty. Existuje naděje? No, není to otázka naděje, ale nutnosti. Charta OSN vznikla z popela druhé světové války. Pochybuji, že něco vzejde z popela té třetí.

Christopher Black – jeden z předních světových mezinárodních právníků